Padáme ocať
Písně z alba vznikly v rozmězí let 2015 až 2018. Nahrány byly na počátku roku 2020.
Album otevírají tři milostné písně: tragická Láhve v moři, dále Dobré ráno a pohádkově laděná Padaly hvězdy. Následují introspektivní Na nejvyšší hoře a nostalgická Líp nám nemůže být. Sladkobolestná V peří i v kamení je poslední ryze milostnou písní alba. Na jedné lodi vrací posluchače tvrdě na zem. A ve stejném duchu vyznívá i zbytek alba, nejprve zpověď o dramatickém vztahu Vytetuj mi psy a pak rozlučková Dvě srdce. Jisté uvolnění (byť ne přímo optimismus) přináší až poslední song Padáme ocať.
Za realizaci tohoto alba musím předem poděkovat dvěma lidem. Na prvním místě Jirkovi Krhutovi. Ten mě zbantoval, abych se do nahrávání vůbec pustil, a pomohl mi celý projekt nejen rozjet, ale i nahrát. Na druhém místě Markovi Hoblíkovi za to, s jakou profesionalitou i osobní vervou se do nahrávání pustil coby zvukař i hudebník. Albu pak každopádně pomohly interpretační výkony zpěváků (Sváťa Tulej, Jura Bosák, Dina Sedláčková ad.) a sólových hráčů (Michal Žáček, Pavel Sotoniak ad.). Díky!
Váš dr. Klein
1. Láhve v moři
Na špičce jehly pro mě jsi tančila
s mokrýma očima střízlivá, opilá.
Po ostří žiletky šli jsme si naproti,
jak já se zadýchal, jak já se zapotil.
Dalas mi ochutnat nejprudší hlad.
To podruhé nemůže se stát.
Myslel jsem na stejné, na věci jako ty,
sáhl ti na hvězdu uprostřed temnoty.
Zatáh jsem závěsy před zraky publika,
ať můžem zahořet a v dýmu zablikat.
Pak ráno zabušil stín do mých vrat,
že oheň uhasl, je čas na návrat.
Ref:
Jsme jak láhve v moři
mezi námi bílé kry.
Kdopak nás to ponořil
do té marnotratné hry.
Jsme jak láhve v moři,
houpáme se na vlnách.
Uvnitř knot nám dohoří,
zapálí náš střelný prach.
Vrátit se nemůžu, vrátit se nemůžeš,
mám tvoje polibky vpečené do kůže.
Od noci do noci, od rána do rána
kouzelnou bylinou přejíždím po ranách.
Umělas ukojit můj nejprudší hlad,
už nikdy nebudu klidně spát.
Zpěv: Jakub Klein, Gabriela Řihánková
Ak. kytara, el. piano, perkuse: Jiří Krhut
Alt saxofon: Michal Žáček
2. Dobré ráno
Dobré ráno, má drahá,
kam až obloha sahá,
tam se můžeme vydat, má drahá.
Nakonec po nočním dešti
slunko je volné z kleští.
Ani trochu se neštítí
z kaluže pít.
Každá minuta je prudký jed,
umíráš, ale neumřeš hned.
Ještě mi můžeš vyprávět,
hezky vyprávět.
Ref:
Jak se ti zjevil anděl
a podal ti hořkou čokoládu
a řekl: najdeš svou nejsušší cestu
ve vodopádu.
A řekl: najdeš svou nejsušší cestu
ve vodopádu.
Když jsem tě poznal, má milá,
vrátila se mi síla,
do všech mých šlach a svalů se vrátila.
Jak bílou holubičku
zvednu tě na malíčku,
na krk hodím ti smyčku
z polibků svých
Přivíráš oči jak šelma,
krásně ti svítí, svítí bělma,
obloha nad námi je rozstřílená helma.
A kolik děr tak tolik hvězd,
prachu a štěrku a klikatých cest,
tolikrát musím tě svést,
musím tě svést.
Zpěv: Sváťa Tulej, Dina Sedláčková
Ak. kytara, el. piano, perkuse: Jiří Krhut
El. kytara, basa: Marek Hoblík
El. piano: Pavel Sotoniak
3. Padaly hvězdy
V sprnu hvězdy padaly
a my se pod nimi líbali,
mléčná dráha vlnila se jako sněžní pardáli.
Na konci září pršelo,
čekání příchuť má kyselou,
velká dálka dělila nás a mě srdce bolelo
V říjnu jsme spolu už chodili
v očích něžní i zběsilí,
s netopýry v nočním parku navzájem jsme se strašili.
V listopadu druhého
na svátek mrtvé a mrtvého
naše těla prolnula se, tnulo se do živého.
V prosinci baňky jsem věšel sám,
severák skučel od lesa,
snad můj kámen jiskru lásky v tobě příště vykřesá.
Zpěv: Jakub Klein
Ak. kytara, el. piano, zobcová flétna, perkuse: Jiří Krhut
4. Na nejvyšší hoře
Na nejvyšší hoře volám sílu do svých žil
a volám a volám.
Před tisíci lety mě tu vítr pohodil
a volám a volám.
Ref:
Horo, horo, horo, horo, horo, stůj
pode mnou pevně, pode mnou pevně.
Horo, horo, horo, horo, horo, svůj
život nedám nikomu levně.
Vítr šlehá tváře, vhání slzy do očí
a volám a volám.
Stromy vykoření a do tmy vykročí
a volám a volám.
Na nejvyšší hoře zvedám ruce do mraků
a volám a volám.
Vlasy ty mám z kopřiv a oči z bodláků
a volám a volám.
Zpěv: Sváťa Tulej
Piano: Jiří Krhut
Klávesy: Pavel Sotoniak
El. kytara: Marek Hoblík
5. Líp nám nemůže být
Už je to spousta roků,
co jsme seděli na téhle střeše.
Dneska mě píchá v boku,
jiskru ze mě nevykřešeš.
Uběhla spousta vody,
co jsem s tebou popíjel drinky.
Vyšel jsi skleněné schody,
aby ses napil z nejvyšší sklínky.
Srdce mám jeden plamen,
jako tenkrát, když jsme se smáli.
Něco ve mně se láme,
trochu bolí ten úlomek malý.
Ref:
A tak si rovnám,
co ti povím na dálku.
Líp nám nemůže být,
když sedíme tu pod mraky
pěkně ve vánku,
když cítím náznaky,
že mizím do spánku.
Líp nám nemůže být,
když díváme se na pěknou
mladou servírku,
oči ji vysvléknou
až k žebírku.
V očích nám zlato přibývá,
bubínky stříbro pokrývá
a v ústech zelená nám měď.
Nech mě tu ještě na chvíli,
než propotím svou košili
opřený o tu starou zeď.
Zpěv: Jura Bosák
Ak. kytara, klávesy, perkuse: Jiří Krhut
El. kytara, basa: Marek Hoblík
6. V peří i v kamení
(Jsme si souzeni)
Zvítězil jsem všude
a všude sklízím vavříny.
Co jen se mnou bude,
až mi zmizí modřiny.
Budeš nade mnou se vznášet
jak křídla satanáše.
Ref:
Jsme si souzeni
v peří i v kamení,
v ledu i v plameni
do sebe jsme vpleteni.
Jsme si souzeni
jak voda a koryto řeky,
jak němá a prostořeký,
jak lék a churavé tělo,
jak housle a violoncello,
jak cesta a děravá bota,
jak touha a nejistota,
jak nůžky a dlouhé vlasy,
jak náruč a zátarasy.
V křišťálové kouli
satanáš se smutně usmívá,
já se k tobě choulím
chladivá i pálivá
a tvá kůže právě vzplála
a ty držíš jako skála
a já držím jako skála.
Zpěv: Jakub Klein, Dina Sedláčková
Piano: Jiří Krhut
7. Na jedné lodi
Já jsem tady spoustu let, ty teprve krátce
Za chvíli mě uvidíš viset na oprátce
S oprátkou i bez ní, jsme na jedné lodi
Povím ti teď od srdce, jak na světě to chodí
Jenom co ses narodil, tak ti dali plínky
Kdyby mohli, přichytí tě ke zdi na hmoždinky
Nechali tě oddechnout na několik neděl
Devět let pak natvrdo ve škole jsi seděl
Jsme na jedné lodi
Tak to na světě chodí
Chápu, že dýl v lavici sedět se ti nechce
Radši budeš k doktorovi chodit na injekce
Střední ani vysoká to pro tebe není
Ale ještě víc tě děsí ti nadřízení
Nekoukej tak okatě, ty můj milý hochu
Mnohem větší fištróni leští šikmou plochu
Jestli roky užívat chceš si pěkně v klídku
Tak se musíš naučit chodit na vodítku
Chlap, co dřel se a štěstí měl, jezdí v supetfáru
Jiný svoje letadýlko tlačí do hangáru
Kdo má ruce bokem, sbírá angličáky
Jenom se moc nenaparuj, ty je sbíráš taky
Ani holky nemají to na tom světě snadné
Kolikrát jim do šatů blbě prdel padne
Chtějí chlapy oblbnout, prdel k tomu tu je
Ale rok se s rokem sejde, už to nefunguje
Jsme jedna velká rodina, jsme z Adama a Evy
Jenže všichni dělají, jakože to neví
Hrajeme furt divadýlko na maškarním plese
Na blbý ksicht blbá maska, to se přece snese
Komety se vracejí a času je málo
Nezbývá než poučit se z toho, co se stalo
Jestliže ti například uletěly včely
Nebudeš je nahánět až někde v Izraeli
Na stáří jsi bezcenný jak odvar, který zkysl
Proto se ti může zdát, že nedává smysl
Když po smrti na tebe dají těžký dekl
A zatlučou tě do bedny, snad abys neutekl
Svět se točí dokola, neví, co je pauza
A tvůj život sakumprásk je stará kauza
Buď si můžeš vypomoct ňákou věroukou
Anebo to můžeš celé vzít do vlastních rukou
Zpěv: Jakub Klein
Ak. kytara, perkuse: Jiří Krhut
Basa: Marel Hoblík
Akordeon: Pavel Sotoniak
8. Vytetuj mi psy
Na mou paži vytetuj mi psy
Černá psiska, jak spolu zápasí
Však to známe, to jsme já a ty
Oba máme obojek ostnatý
Každý jiný dávno by to vzdal
Dostřílel by jak zaseklý samopal
Já ale mířím a nemířím naprázdno
Obě psiska jazyky vypláznou
Ref:
Od tvých, od tvých žhavých, žhavých,
očí, očí cigárko si odpálím
Naši rvačku budu se svou zbraní
pozorovat zpovzdálí
Jsi moje extáze
Krásná jak obrázek
Srdce mi rozerve se
Jestli budeme se
Rozcházet
Nauč mě, nauč, s tebou lépe zacházet
Kolik krve má v sobě pes
Tvoji výhru přes duši bych nepřenes
Černým čoklům hodíš ručník na rány
To nic není, jsem jen trochu porvaný
Na svou paži vytetuj si psy
Černá psiska jak spolu zápasí
Však to známe, to jsme já a ty
Oba máme obojek ostnatý
Zpěv: Jura Bosák
Ak. kytara, perkuse: Jiří Krhut
El. kytara, basa: Marek Hoblík
Klávesy: Pavel Sotoniak
9. Dvě srdce
Máš dvě srdce, jedno jako led a druhé jako uhel
A v tom černém už tě roky pálí žhavá střepina
Zapaluješ cigaretu, vychází to napodruhé
Ve tmě rudá hvězda dýmá, zabliká a zhasíná
Celá tvoje naděje se zmáčkla do dvou kostek cukru
Celá tvoje nostalgie do tří hořkých ořechů
Celou svoji minulost si rovnáš do cestovních kufrů
Všechnu sílu koncentruješ na pár dlouhých nádechů
Kufry stojí v předsíni a není třeba mnoha kroků
Zazní jako rozloučení a ty vyjdeš ze dveří
Přivřeš oči, zatneš zuby, tak se běží do útoku
Než si řekneš „zapomenu“ a přijde čas příměří
Zpěv: Sváťa Tulej
Piano: Jiří Krhut
Tenor saxofon: Michal Žáček
10. Padáme ocať
Udělal jsi dneska dlouhou lajnu
Nos máš pořád bílý od kokainu
Vítr ti vlaje ve vlasech
Konečně nikdo na nic neptá se
Tvoje láska odmítla tě, dalo ti pár jiných
Ještě tě v podbřišku pálí z té dřiny
Já šlápnu na plyn, ať jedem aspoň tři sta
Ať hnem se z místa, hnem se z místa.
Padáme, padáme ocať…
Za námi obzor se začal ztrácet
Na tachometru tři sta dvacet
Tomu se říká pohoda
Kamuflovaná svoboda
Jak ten tvor bez kulí, ten býložravý
Myslíš zas na ni, nejde ti z hlavy
Ta holka šílená, ta hadí žena
V dýmu tvé touhy vyuzená
Jsme na tom stejně, můj kamaráde
V rozměklém lejně a s nožem v zádech
Z plných plic rozfoukáváme svůj plamen
My se přece nevzdáváme, my se nevzdáváme
Zpěv, basa: Marek Hoblík
Ak. kytara, perkuse: Jiří Krhut
El. piano: Pavel Sotoniak
Tenor saxofon: Michal Žáček