Jen mi neříkej, že mě neznáš,
to ti nevěřím,
na jazyku hvězda
se mi rozplývá

Všecko lechtivé
máme za sebou,
už nás srdce nezebou,
už se do nich vlila krev a odplouvá.

Zpívej, tu v mé tlamě zpívejm
v celé kráse zpívej
jako sbory černých žen u břehu Nilu,
zpívej, dobíjej mou sílu,
mou věčnou sílu,
úskočnou a nestálou,
tak zpívej, má lásko, zpívej

Ref:
Co vám mám říkat, vážím svoji duši
Černý drahokam, černý drahokam,
Hodím ho do dálky pánubohu
Přímo do oka, přímo do oka
Přímo do oka

Volám tě, ďáble, sedni mezi nás
'Tvůj oheň se šíří, ten náš dávno zhas
Napoj mě krví a vírou v daleké světlo
A připevni pancíř na mou hruď

Loučím se s láskou, s tím čirým střepem skla
Velká bílá zmije se z kůže vysvlékla
A já sbírám tu kůži a ďábel se nasouká do ní
A v jedových zubech dozrává další jed

U břehu bláto ulpívá na tvých botách,
nohy ti těžknou a hlava se ti motá,
tady byl javor mohutný jako Golem,
zbyl po něm pařez, procházíš tiše kolem.

Navečer zvony ozvou se ze všech věží,
z šedivých mraků ti do účesu sněží,
sněhové vločky velké jak dětské dlaně,
padají na zem a další zase na ně.

Vůně medu stoupá výš
je tak sladká a ty sníš
stébla trávy pohladíš
dlaní plnou krátkých čar.

Odjedu pryč a už se nevrátím,
rovně a dopředu a nikdy jinak
a na té cestě projdu peklem závratí – že bys mě
pozvala jen ty a ne jiná,
obličej se mi nějak rozpadá, celý se
měním jako oči ováda;
žábry už nejsou plíce,
jsem létající ryba
a ty jsi pijavice,
já letím, ty mě líbáš…
se mnou, se mnou jsi se mnou,
ať jsem s kteroukoli, zůstáváš se mnou.

Po ránu zase jednou usínám,
bojím se, že tě znova nedostanu,
protože uhodila tvoje hodina – a já tě 
naklonil na špatnou hranu,
cesta k mým vzpomínkám je lechtivá – a známý
v zrcadle se… bude usmívat;
žábry už nejsou plíce,
jsem létající ryba
a ty jsi pijavice,
já letím, ty mě líbáš…
se mnou, se mnou jsi se mnou,
ať jsem s kteroukoli, zůstáváš se mnou.

Ref:
Kamarádi,
dneska tu pijem do rána,
muzika ladí,
i když je stokrát ohraná,
Stále žijem,
zítra to platit nemusí,
když urgentní příjem
přijme nás hezky na kusy.
Na naše zdraví,
na nás a na šecky přátele,
ať svět se spraví,
až vstanem pozítří z postele.

K hranolkům tatarskou omáčku
k párku si dám zas hořčici,
v cigaretovém obláčku
způsobil průvan vichřici.

Vzpomeňme na ty, kteří tu
s námi už nikdy nebudou,
cítíme stejnou prázdnotu
jako po sexu s obludou.

Všude kudy šel
bzukot opožděných včel
zaléval mu sladce uši,
ovíval mu rty.

A krok za krokem
jako rok jde za rokem
víc a víc byl ve své duši
klubkem nahoty.

Klubkem, co se jen
odvíjí, než přijde den,
kdy se octne na pokraji -
před ním černý splav.

Stále zněl ten bas,
viděl zpod svých dlouhých řas,
jak se tóny proplétají
mezi stébly trav.

Pozdravil matku. Pozdravil otce. Růžové mráčky šly mu nad hlavou.
Všechno jim řekl. Prozradil všechno. Čeká až navždycky mu uplavou.

Ref:
Tak mi začala má noční služba,
hlídám měsíc za mraky.
Oddávám se tu tajným tužbám,
z očí mám dva majáky.

V křesílku tělo mi rozměklo jako bláto,
nic mi tu nechybí, vlastně až na tebe.
Ztemněle zašumí a trochu zapraská to,
když staré kaštany ve větvích zazebe.

Ref:
Ostravo, Ostravo, nevěsto zkouřená,
přicházíš k oltáři nahá a bez věna.
Ostravo, Ostravo, ztratil jsem prstýnky,
místo nich navléknu naše vzpomínky.
Ostravo, Ostravo, snad se to podaří,
řeknu svoje ano, panu faráři.

Dala jsi mi ke zkoumání každý záhyb svojí kůže.
Uvrhlas mě do šílenství, ani smrt mi nepomůže.
Je to jenom tvojí vinou, že mám v kapse smlouvu s ďáblem,
že mi v hrudi moje srdce drží bílým obinadlem.

Obloha je velké moře, ty má sladká trosečnice.
Ve skořápkách za nás oba zapálím dvě bílé svíce,
než si pro mě přijde Satan, abych pykal za své činy,
než mě v ohni změníš v popel, ty má lásko bez příčiny.

S druhými pátrals po všem jiskření,
jiskření hvězd i hvězd tam nad hvězdami
a odkud lidská touha pramení
a jestli nejsme před zrcadly sami.
A pak ses ukryl ve svých bílých zdech,
žil v neko nečných mužských bolestech.

Zlatavým létem září obloha,
požatou travou střídá noha nohu,
už zase jdeš, však stále bez boha
a na rtech tesknou píseň neznabohů:
Požatou trávu třeba obracet,
naději nesmím přitom poztrácet...

O dva stoly sedí žena s dítětem
jako kejklíř s ochočeným zvířetem.
Žena se culí a dítě pláče
a kočka blije do květináče.
A ta vosa lítá pořád kolem,
motá se jak cinklá alkoholem.

Kdosi přijel, opřel kolo o zídku.
Na řídítkách sáček, v něm pět rohlíků.
Na nohu napadá, vržou mu boty,
na tričku skvrny od mastnoty.
A ta vosa lítá pořád kolem,
motá se jak cinklá alkoholem.

Ref:
A ty mi říkáš neznám
Příčinu tvých chmur
A tvých nočních můr
A já ti říkám nezmám
Kde se vzal tvůj žal
Co tě trápí
A nebem od rána plaví se dál
Je to ten mrak, ale odkud se vzal
Proč mi zas nedává, nedává spát
Celou noc dívám se do tmy tvých zad

Ptáš se mě jak se ten mrak dostal
Na samý vrchol azuru
Ani když dožiješ se do sta
Nepojmeš tuhle bravuru

Tak já to povím, to my spolu
V těch výškách kdysi létali
My dávno zřítili se dolů
Obláčky dechu zůstaly
My dávno zřítili se dolů
Obláčky po nás zůstaly

…a úhoř otevírá ústa,
starý rybář tají dech,
hladina jezera je pustá,
hvězdy ladí odposlech,
odejde, až se spálí proutí,
jen co oheň dohoří,
v lavoru v osmičkách se kroutí
podřezaní úhoři.

…a ty jsi někde ani nevím,
možná dál než připouštím,
kdo touží příliš, musí slevit,
v očích zaštípal mě dým,
být se mnou v této noční době,
už se na mě oboříš,
svá těla přimkli bychom k sobě
jak ti mrtví úhoří.

Voda stekla po tvých rtech,
prvně pil jsi z potoka,
teď už smíš se nalokat,
když hledíš smrti do oka.
Obracíš jazyk v prázdných ústech,
je to tak divná, divná chuť.
Nebe a mraky jsou tak pusté.
Vyšel jsi z bludiště důvodů
a řekls teď,
uzavřel se světem dohodu,
tu dohodu,
tu dohodu,
prstem ses podepsal na vodu...

Výš a výš se tyčí věž
ještě schod a další schod,
dech ti dělá doprovod,
až od cíle tě dělí bod.
Paprsky slunce jsou jen sláma,
na loučení už není čas,
nakonec vykročíš do neznáma
vymýtit peklo ze světa,
a vyletět
jako když včela vylétá,
je prokletá,
je prokletá,
s žihadlem zbaví se života...

Vydechnu, než vítr z kořenů mě vyrve,
jdu mezi hvězdami a kapkami tvé krve,
přidávám do kroku a nebe, nebe letí se mnou
a ty se usmíváš, tvář už nemáš temnou.

Ovečko maličká, vešel jsem do houští,
čekal tam na tebe.
A tys mi zmizela a já ti odpouštím,
že stoupáš do nebe.
Hřeben ti přejíždí po vlně krvavé,
budeš hedvábná.
Krvavým potůčkem tvá duše uplave... nananá

Dva černí čápi nad lesem,
plýtvají pírky jak sazemi,
a my se stěží unesem
na nohou dole na zemi

Řekni mi, co máš na duši,
jenom mě prosím nešetři,
já tvoje oči osuším,
potichu jako bezvětří.

Už vidím: černý kotouč měsíce
se mračí jako oko kostlivce,
já tuším, co bych byl teď bez tebe,
ten kotouč, černá díra do nebe.

A ty ležíš, bledá ústa ta máš zamčená
jak okovanou bránu do hradu na skále,
tiše dýcháš a nad lůžkem zní ozvěna,
jako když tě doktor uspával na sále.