Ref:
Je to, je to dávno, spousta vody utekla,
něco spláchla do ráje, něco spláchla do pekla.
Vzpomínám ty roky, šly jak velbloud pomalu
přes ty pouště v Mongolsku, přes ty hory v Nepálu.

Babičko moje, jak se ti dýchá?
Srdce máš klidné, už nepospíchá,
na tvoje žíly andělé hrají
jak na ukulele na Havaji.

Zaboř svou hlavu do polštáře.
Ponoř se jako knedlík v páře.
Schovej se komplet pod peřinou,
ať si tvé oči odpočinou.

Uvolní v těle všechny svaly
a zavlaž místa, co tě pálí.
Odvaž svou mysl ze řetězu
osvoboď se jak tóny jazzu.

Pro každý případ jsem tu blízko
jak na rohožce věrné psisko.
Konvice čaje s rumem čeká
a zítra cesta předaleká.

REF:
A teď spi
jak sumec na písčitém dně
jako list
uvízlý na rozhle dně.
Je mi líp,
i když obloha je nízká,
na lepší časy, na lepší časy se
blýská.

Po ránu půjdu do kuchyně.
Na kaši granko nasypu.
Na gauč pak sedneme si líně
jak na zápraží pod lípu.

Přes tvář ti padnou černé vlasy,
zavoní jako skořice.
Nikdo tvou hvězdu neuhasí,
ta hoří ze všech nejvíce.

Tváře máš dvě sladká jablka,
já bych se zakousnul, kdybych jen směl,
polkneš a dycky zamrkáš
a hříšné myšlenky mění svůj směr
Kdybych svůj oheň vydechl,
já bych se rozhořela,
zčernala by bílá citadela,
ty by ses rozžhavil doběla.

Dřív než se propadnem do pekla,
peníze zašustí jak ptačí let,
přivřu svá víčka oteklá,
ve snaze všemu porozumět.
Ke rtům si přikládáš skleničku,
zajídáš hlt olivou,
půjdeme chůzí klátivou,
všecko to bude jen o nás dvou.

Ref:
A tak klesám dolů
jak sup na mrtvolu,
k zakrvavenému stolu,
v éteru a etanolu
až tam, kde jsme byli spolu,
v hlubině i na vrcholu
jen my dva, jen my dva.

Daleko ode všech,
daleko od toho, co poznám,
na rtech mi umlká dech,
a každá chvíle je tak hrozná
bezútěšná...

Až budu umírat,
ruce se svezou dolů,
už nebudeme nikdy spolu,
ještě mráz
mi přejde po zádech,
na rtech mi umlká dech.

Na rtech mi umlká dech,
naslouchám křiku rorýsů,
nebe je šedivý plech
a já se ztrácím z obrysů,
vyvanu do prázdna,
vyvanu do prázdna,
vyvanu do prázdna.

U kávy ti dnes povím,
co zatím nevíš.
Musím být pohotový
a ty mi možná slevíš.
Zrada je těžké kamení
táhne mě ke dnu, plíce sípou.
Naději v popel promění,
domky z karet se sypou.
A tvoje oči zlámou
poslední zbytky mého rozumu,
až se pak pootočíš za mnou
jak táhlé deště monzunu.

Mám s tebou velké plány
zatím však tajné.
Teď musím zbrousit hrany,
tvé hrany nepoddajné.
Až se to jednou podaří,
nebude třeba více vět.
Slunko zas vejde do dveří
a bude stát v nich tisíc let.
A tvoje oči zlámou
poslední zbytky mého rozumu,
jak táhlé deště monzunu.

A já ti povím, otáčíme,
už nezáleží na kostýmech.
Nebudem cpát se pod závoru,
nastrouháme si mandragoru
a pak jen do stromu to naprat,
a ještě proměnit se na prach.

Kdybych mohl vrátit, co jsem pomrvil,
vzduch kolem nevoněl by po krvi,
neměl bych vrásky mezi očima,
jenom bych po tvém boku rozjímal.

V mosazném kotli plném zmijí
andělé pazoury si myjí.
A brzy brzy bude ráno,
dohrajem, co je rozehráno.
Když už nám dýchat nepomůže,
šijem si kabát z vlastní kůže.

Ref:
Víno, víno v ústech mizí
Jsme si blízcí a pak cizí
Říkáme, život je změna
A pak taky, že čas letí
Jenže někdy bere do zajetí
Naše srdce nalomená

Nad čtyřmi ženami Paříž se sklání
Poslouchá, o čem si povídají
Teď něco šeptá jedna z těch paní
A vítr hučí jak v Himalájích

Ty čtyři ženy u stolku sedí
Šťastné i nešťastné, po zásluze
Jen s otázkami a bez odpovědi
A občas mrknou po obsluze

Bylo to mokré jak mořská vlna,
pokrytá pěnou odpočíváš
a já jsem prázdný a já jsem plná,
postel je bílá písečná pláž.

Býváme lehcí jak ptačí peří,
jak muší křídla, odvátý list,
chvěly se skleněné výplně dveří,
když do tebe padám zas do stejných míst.

Slibuj, co slibuje laň vlkovi
Slibuj, snad rudá krev ti napoví
Slibuj, ty děti nejsou od vína
Slibuj, král Herodotos usíná
Slibuj, že pustíš mě dál a pak ven
Slibuj, že nebudu pak popraven
Slibuj, už přibíjejí Ježíše
Slubuj, už had se plazí na břiše

Slibuj, ať nemám srdce na kusy
Slibuj, ať zpovídat se nemusím
Slibuj, už přibíjejí Ježíše
Slubuj, už had se plazí na břiše
Slibuj, než nabídne ti jablko
Slibuj, než odpovíš mi zámlkou
Slibuj, máš na jazyku šňůru vět
Slibuj, co bojím se já povědět

Ty přitom spíš
Tiše jak myš
Ani své srdce v tom
Tichu neslyšíš

Jde stádo lam
A nevi kam
Víš to jen ty
Je to hlavolam

Přišly tu hrát
Mají už hlad
Seno jim vydá
Hrací automat

Ref:
Beru svá přání, beru svá přání zpět,
když mi nenasloucháš
když mi nechceš vůbec rozumět.
Beru svá přání, beru svá přání zpět,
chci oheň nebo led,
chci oheň nebo led.

Pustila jsem zlatou rybku, ať si pluje, kam si
přeje,Čekám, čekám, že mi povíš pravdu.
U srdce mě něco studí, u srdce mě něco hřeje,
čekám, čekám, že mi povíš pravdu.
Čas mi plyne usoukaný z naděje a z beznaděje,
Čekám, čekám, že mi povíš pravdu.

Spi, řeko má,
kolem je tma,
černočerná tma právě jak tma být má.

Já nemám strach,
pátrám po hvězdách,
to ta tvoje voda tančí jako na jehlách.

Hlava zmokla mi,
nebe nad námi
za tou tmou a za oblaky míchá kartami.

Ref:
Chytám tě za ruku a ty mi pořád mizíš.
jenom se zapěníš a už jsi o kus dál,
necháš mě na břehu, jak bych byla cizí,
aby mě zítra tu někdo vytřídal.
Déšť zatím neustal a chladný vítr vane,
jen místy kryje tě pár listů z javoru,
pár listů z javoru a větve polámané,
nikdo je nevrátí tam na strom nahoru.

Vždyť za pár dnů se může stát cokoli,
z celého okolí
slétnou se sokoli,
veterinář psa ti utratí,
ty poděláš se do gatí,
skutečná láska se ale neztratí.

Za pár dní se může stát cokoli,
namíříš pistoli,
ať nic už nebolí,
na tvé smuteční hostině
hosté se zatváří nevinně,
ty budeš vědět ze svých vzpomínek,
že láska má tuhý kořínek.