Takového už mě znáte,
usrknu jen z číše vrchovatė,
o zub času brousím si drápy,
k vodě pustím ty, co mě trápí.

Říkal jsem jim moje múzy,
s nimi dycky jak po transfuzi
válel jsme se na posteli,
než práskly dveřmi, co zpráchnivěly.

Bloudím jako věčný šašek
s taškou plnou prázdných flašek,
zacinkám vám na odchodnou,
kdyz nechápeš, tak jdi se bodnout

REF:
Krvavou rukou otvírám
veřejnou místnost, kde je každý sám
přibitý u stropu k zářivkám.
Já tu potichu doblikám.

Dejte mi pít, dejte mi pít,
je tady výheň jak v kremační peci.
Miluju tenhle kolorit,
debilní tváře a debilní kecy.

Dejte mi pít, dejte mi pít,
roky jsem jenom sušil hubu,
Takového jste mě chtěli mít,
patřil jsem do jiného klubu.

O co se sadíš, anděli,
o svoje teplé místo v mracích.
Proč se ti tváře zarděly
v odlesku hodin přesýpacích?
Přiběhla ke mně z mlhovin.
Podívej, mám tu černou kočku.
A tak se vsadím o její stin,
že jsem tu jenom na otocku.

Dnes ale jistě vyhraju,
poprvé vidím svoji hvězdu,
co krev ji kape z okrajů,
jak vjel bych do zákazu vjezdu.
O co se snažíš, anděli můj,
na co máš rýč, tak to se divím.
Klidně mou duši exhumuj,
když se ti zdám moc málo živý.

Přišel jsem tu,
abych viděl, jak tě upálí,
tvou triumfální podobu
i tvoje staré škrpály.
Spletence škrkavek
mě svrbí v mozku.
Obličej rozteče se
jako z vosku.

REF:
Mám takový sen. 
(Jsi moje krev moje krev)

Ty jsi můj hazard i má herna.
Ze slunce se černá
hvězda stává.
Z černé kávy je zas bílí káva.
A ty jsi vysoko a mihotavá,
mihotavá,
mihotavá.

Nechám tě spát, já musím jít,
bylas má jiskra, sluneční svit.
Ať se ti zdá o našich cestách,
kdybych tě neměl rád, už bych tady nestál.

Nechám tě spát, já musím jít.
Ještěže mám na cestu co pít.
Tu vodku průzračnou jako tvé slzy,
dívat se často do nebe, to mě neomrzí.

Budu tě hlídat na půl oka, tak se boj.
Se mnou žít je boj.
Výdech a zase nádech…,
drž se té kudly v zádech,
co ji máš v zádech,
výdech nádech,
jenom žádné prudké pohyby,
pak tě znova políbím…
na boky a na břicho…
jsi pode mnou jak na kříži,
neboj se, nechci ti víc ublížit.

Ty krysy kolem necháš žít, přece nejsi vrah,
hledáš k nim citový vztah.
Máš srdce z molitanu,
tvou lásku nedostanu.
Není to tragédie, umím bez ní být,
jsem jako trilobit.
Ležíme celí ztuhlí,
jsme černé černé uhlí.

Otevřu znova svoje rány,
žalobu na všecky strany,
kdo všecko jsem a kdo nejsem.
Svou čistou duši dej sem.
Zkusím ji pošpinit tím vším,
přece tě miluju a nesnáším.

Pojď mě zapálit, jsem připravený
na oheň, který spálí nás.
Rýč ti zabořím až pod kořeny.
Teď zbožňuju tě, ty mě proklínáš

Co bylo nahoře, je dole,
zkoumám tě na politém stole,
kdo všecko jsi a kdo nejsi.
Svou čistou duši nech si.
Zkoušíš mě pošpinit tím vším,
přece mě miluješ a nesnášíš.

Ona: Jsem tvoje bílá vrána,
jsem tvoje bílá vrána
a ty můj bílý havran,
přetéká bílá vana.

On: Vytrhám ti bílé chmýří,
vytrhám ti bílé chmýří,
poletí nad mojí hlavou
a pak se s tebou smířím.

Ona: Hledíš na mě a mlčíš,
hledíš na mě a mlčíš,
roztáhneš svoje křídla
a padnem si do náručí.

ON: Prstem dělám kruhy,
ONA: do nich lapáš mé slzy.
ON: To mě nikdy neomrzí
ONA: pouštět mi žilou.
ON: Jakou mě to připoutáváš
ONA: kouzelnou silou,
ON: že nás musí rozdělovat
ONA: rezavou pilou.
ON: Vlci už vyjou.
ONA: Zvony na poplach bijou.

ON: Hvězdy mám v kapse
ONA: až na tu jedinou.
ON: Má milá, trap se,
ONA: pod touhle peřinou
ON: Z šedivé schránky
ONA: náš motýl vyletí.
ON: Do tvojí ranky
ONA: vlijeě mé prokletí.

REF:
Jestli jste mě hledali, tak přihořívá,
ale než tu zůstat, to radši shořím zaživa,
Jestli jste mě odsoudili, nevadí,
moje stopy zarostou, kapradím.

Zameťte tu po mně oprýskaný lak.
Ukliďte ty, které ze mě trefil šlak.
Slzy nechte stékat po svých tvářích pobledlých,
moje oči v každé slze hvězdu zahlédly.

Z flašek, co jste vybumbali, postavte si dům,
bude křehký jako vy a strmět k nebesům.
Vzpomínejte na mě, ale v dobrém jedině,až budete kvasit v téhle kotlině.